O nadprůměrném množství
českých kuřáků marihuany, čínské hrozbě nových drog i úmrtích na
záchytných stanicích hovořil nad letošní Výroční zprávou o situaci
drog v ČR Národní protidrogový koordinátor z Rady vlády pro koordinaci
protidrogové politiky Mgr. Jindřich Vobořil.
Akční plán národní protidrogové politiky má za jednu z priorit snížení vysoké míry užívání konopí. Jakými nástroji tuto prioritu naplňujete?
Všechny nástroje vyžadují finanční náklady. Nejsou příliš vysoké, na tři roky jsme je vyčíslili na 50 milionů korun, což není moc. Vláda loni na podzim tento rozpočet schválila, přestože to byl v té době jeden z mála požadavků na prostředky ze státního rozpočtu. Loni jsme dostali malou část, 10 milionů, na plnění akčního plánu. Na druhé straně se snížila část peněz na standardní péči – na udržení dlouhodobé péče o problémové uživatele drog. Část prostředků jsme nyní použili na oživení projektu, který je určen pro vzdělávání osob pracujících s uživateli drog. Budou více pracovat s intenzivními kuřáky marihuany, to je totiž nyní nejproblematičtější skupina, protože na sebe nabaluje další experimenty s jinými drogami. Ohledně kuřáctví marihuany nám zástupci Evropských sociálních fondů také připomínají, abychom rozjeli aktivní komunikaci s veřejností na téma kuřáctví marihuany. Počet kuřáků marihuany je v ČR stále nejvyšší v Evropě, ale ve srovnání s předchozím obdobím se situace u nás mírně lepší. Na západní Evropě je vidět, že programy, které nevyžadují ohromující množství prostředků, opravdu fungovaly, jde hlavně o poradenství a informační služby, jež oslovují skupinu mladých lidí, kteří jsou potenciálně problémovými uživateli konopí, a veřejnost obecně.
Z výroční zprávy vyplývá, že společnost je vůči užívání marihuany tolerantní. Inicioval jste Pracovní skupinu za legalizaci konopí pro léčebné účely. Nebude legalizace konopí pro léčbu způsobovat, například u mladistvých, ještě větší toleranci k rizikovému užívání?
Takové riziko tohle téma nese, pokud neoddělíme debaty o léčebném konopí pro pacienty a o rizikovém užívání marihuany. Je bez diskuse, že pacienti mají mít přístup k léčebným prostředkům obsahujícím konopí, stejně jako se pro léčebné účely používá opium nebo morfium. Ale to není můj úkol, jsem protidrogový koordinátor. Vznik pracovní skupiny jsem inicioval proto, že cítím potřebu tato témata oddělit. Pokud bude léčebné konopí legální, jednou provždy uzavřeme možnosti lidem, kteří pěstují marihuanu ve velkém a budou se hájit motivem léčby. Pokud bude léčebné konopí na trhu a vzniknou licencované pěstírny, lze dokázat, že nelegálně vypěstované konopí je určeno k rizikovému užívání, popřípadě distribuci, ne k léčbě. Tolerantní postoj typu „konopí není problém, kdokoli a kdykoli ho užívejme, vždyť je méně rizikové než alkohol“ je extrémní. Celkově je společnost k užívání konopí laxní a svědčí o tom právě i statistické údaje, podle kterých jsme na tom s užíváním marihuany nejhůř v Evropě.
Je to způsobeno nedostatkem informací ve společnosti?
Určitě. Ale laxní přístup má i řada odborníků, kteří se léčbou závislostí zabývají. Nepovažují kuřáctví marihuany za podstatné. Pokud však máme podle odhadů 60 až 70 tisíc problémových uživatelů konopí a velké procento z nich subjektivně přiznává problém s konopím, oborníci by se k tomu neměli stavět přezíravě.
Ve zprávě se také uvádí, že se v loňském roce zdvojnásobil počet úmrtí na předávkování nelegálními drogami. Čím je to způsobeno?
Určitě máme nárůst středního odhadu problémových uživatelů. Ale přímou souvislost u tak nízkého počtu osob nelze říci. Může jít o statistickou odchylku, nebo se v loňském roce tito uživatelé dostali k jiné koncentraci například heroinu.
Nedávno jste upozornil na úmrtí na předávkování alkoholem, který zabíjí desetkrát více než nealkoholové drogy. Jakou úlohu zde sehrávají protialkoholní stanice?
V zákonu o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami jsou záchytky uvedeny jako jediné, žádný jiný typ péče zde není. Navrhuji je ze zákona vyjmout a nahradit jinými typy péče, především ambulantními, které jsou v současnosti hrazeny pouze z dotačních titulů. Přitom do záchytek jde ročně 90 milionů korun. Pokud by současní zřizovatelé, tedy kraje, chtěli záchytky i nadále, nechť jde o zdravotnická zařízení, jejichž péči hradí pojišťovny. V současnosti hrají záchytky spíše represivní roli a je zde vysoké procento případů, kdy lidé zbytečně umírají na předávkování alkoholem. Stává se, že policejní hlídka vozí hodinu po městě kolabujícího nezkušeného pijáka, který cestou na záchytku zemře. Přitom vůbec nejde o dlouhodobé opilce, často jsou to mladiství experimentátoři, nezkušené mladé dívky.
Od loňského roku je v Česku evidován zvýšený výskyt nových syntetických drog. Ve zprávě se uvádí, že mají podobné účinky jako tradiční drogy, ale nejsou na seznamu omamných a psychotropních látek a vymykají se tak mezinárodnímu i národnímu systému kontroly. Odkud k nám přicházejí?
Převážně z Číny. Čínská administrativa tvrdí, že o tocích těchto drog neví. Ale tomu se mi nechce věřit. Z logiky represivního komunistického systému, který kontroluje kde co, se mi nezdá možné, že by vláda takové aktivity neodhalila. Můj odhad situace je, že jde o plán čínské vlády vytlačit ilegální trh konvenčních drog drogami, které vyrobí oni. Než evropské vlády zareagují na nějakou látku a stáhnou ji z legálního trhu, mají nachystanou řadu nových. Nejhorší je, že se k této situaci nikdo nechce příliš vyjadřovat. Česko je členem neformální mezinárodní konzultativní jednotky, takzvané Dublinské skupiny, která se zabývá snižováním drogové poptávky a nabídky. Na těchto setkáních národních koordinátorů, policistů, celníků a diplomatů se o této hrozbě vědomě mlčí. Nikdo si nechce Čínu rozházet.
Jaký tedy očekáváte vývoj? Jak se bude příliv těchto drog kontrolovat?
Nárůst je rok od roku citelnější. Situace se nyní trochu změnila s polským předsednictvím v Radě EU. Vznikly dohody o větší společné kontrole, například monitoring prekurzorů drog, tedy látek, které jsou k výrobě drog zapotřebí, nebo celkový dohled nad dováženými látkami. Spouští se také systém varování ostatních zemí EU, pokud jeden stát zjistí prodej podezřelé substance. Pokus o sjednocení legislativy je však v tomto ohledu zatím velké sousto. V tuto chvíli jde o nový fenomén a velké riziko do budoucna. Ale pro nás největším problémem zůstávají konvenční drogy – pervitin, heroin, amfetaminy.
Zdroj: Zdravotnické noviny