Plány na reformu policie
zkomplikují práci Národní protidrogové centrále, obává se její šéf
Jakub Frydrych. Odhalování velkopěstíren marihuany, vaření pervitinu či
syntetických drog bude podle něj těžší než dosud.
Jak se vás plánované změny v policii přesně dotknou?
V závěrečné zprávě poradní komise ministra vnitra stojí, že
naše odtržení od Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ)
bylo chybou a je potřeba, abychom se do jeho struktur, kde byla NPC do roku
2001, vrátili. Podle nejčerstvějších informací ale momentálně na
sloučení není velký tlak.
A sloučení je špatné? Když se zeptáte ekonoma, tak
vám řekne, že se určitě něco ušetří. Když se budete ptát mě, tak
řeknu, že se určitě něco ušetří, ale také se o něco přijde.
O specializaci, v jejíž smysl v policejní práci věřím. Jsem zásadním
odpůrcem jakéhokoliv bezúčelného slučování, ve kterém nyní nevidím
žádnou přidanou hodnotu. Naopak se snažím promyslet, jaké důsledky by
mohla mít ztráta schopných lidí a jak by to ovlivnilo identitu Národní
protidrogové centrály. Vidím také, že ve větších celcích s více
řídícími články se může schovat víc alibistů, kteří nemusejí
příliš pracovat, protože na ně není tolik vidět.
O jaké výhody byste sloučením přišli? Teď má
centrála kromě potírání drogové trestné činnosti možnost aktivně se
podílet na tvorbě protidrogové politiky, třeba návrhy na přidání
zakázaných látek do zákona, práci na opatřeních regulujících
zpřístupnění konopí pro lékařské účely a v mnoha dalších oblastech.
Máme prostor využít efektivně své lidi a zřejmě i díky tomu jsme bráni
jako svého druhu odborná autorita. V navrhovaném modelu by mne od vedení
policie, kterému se nyní zodpovídám přímo, dělili dva až tři
nadřízení, což by podle mě negativně ovlivnilo naše fungování a razanci
potírání drogových deliktů. Spolupracovat s dalšími útvary, jako je
například právě ÚOOZ, umíme i bez toho, abychom museli být přímo
jejich součástí.
A konkrétní dopady? Bojím se o takovou nadstavbu, jako
je spolupráce s četnými externími subjekty a zahraničními partnery. Jde
třeba o přímou výměnu informací s odbornými institucemi, podíl na
výzkumu syntetických drog, další výzkum detekce konopí a další věci.
Centrála má lidi, kteří se odpovědně snaží posouvat kvalitu primární
prevence, drogovou legislativu nebo třeba způsoby odhalování drogové
trestné činnosti. A to si můžeme dovolit díky tomu, že máme prostor
uvedené oblasti přímo ovlivňovat. Ve chvíli, kdy se tohle dělat nebude,
bude to velké vítězství pro zločince i pro ty, kteří by drogy rádi
legalizovali. Budou to mít jednodušší.
Politici na vás netlačí? Vůbec. Drogy jsou natolik
celospolečensky vnímaný problém, že jsem takový druh tlaku nikdy nemusel
řešit. Máme problematiku s čistě kriminální podstatou, takže nemusím
řešit jiné než profesní a odborné problémy. A to je obrovská
výhoda.
Myslíte, že se vám podaří zlikvidovat tzv. Amsterdam shopy, což
pro vás letos byla jedno z nejžhavějších kauz? Ideální stav by
byl, pokud by byly všechny Amsterdam shopy zavřené, ale to se nestalo. Je
jich opravdu hodně, navíc se objevují stále nové látky, které neobsahuje
dubnová novela, v níž bylo zakázáno třiatřicet nových sloučenin. Ale
nechci si stěžovat, ta novela je velkorysá a zařadila nás mezi šestici
nejodpovědnějších států v Evropě. Od té doby jsme ale zaregistrovali
už sedm nových látek, které se šíří po internetu nebo právě kamennými
prodejnami a mají podobné účinky jako nedávno zakázané látky. Problém
se syntetickými drogami je v tom, že schengenský prostor lze sice brát jako
stát s jedněmi hranicemi, ale jednotlivé státy mají různé zákony a co
je zakázané u nás, může být povolené jinde. Toho prodejci využívají,
legislativu mají dopodrobna nastudovanou a veškeré změny sledují.
A zákazníky upozorňují, kde je co legální a kde se změna zákonů zrovna
připravuje.
Byla by lepší jiná, rychlejší a pružnější úprava než
novelizace zákona? Co třeba vyhláška ministerstva zdravotnictví?
Dá se to samozřejmě řešit více způsoby, ale obávám se, že
pokud to nebude upraveno přímo zákonem, mohou pak být s vymáháním
problémy. Navíc je třeba velmi pečlivě rozhodovat o tom, co zakázat a co
ne. Spousta látek příbuzná syntetickým drogám má legální využití a my
prostě nemůžeme dát něco na seznam jen proto, že máme pocit, že to
někdo zneužívá. Mně osobně by úplně stačilo, kdyby soudci v drogové
oblasti rozhodovali jednotněji.
Jak to myslíte? Stále dochází k tomu, že
v případech, kdy jde o stejné množství drogy a podobný prohřešek, na
různých místech země padnou různé rozsudky.
Zaměstnávají vás syntetické drogy nejvíc? Ne.
Největším problémem byl, je a ještě dlouho bude pervitin. A to nemluvím
jen o jeho výrobě, prodeji a vývozu za hranice. Jde i o další trestnou
činnost, která se na to váže. Někteří uživatelé páchají trestnou
činnost buď pod vlivem pervitinu, nebo aby na drogu měli peníze. Navíc
popularita pervitinu stoupá. Dnes se u nás hovoří zhruba o téměř
čtyřiceti tisících problémových uživatelů drog a dvě třetiny z toho
jsou ti, kteří užívají převážně nitrožilně pervitin. Zbytek jsou
uživatelé heroinu a subutexu, jeho náhražky. Na třetí místo bych zařadil
marihuanu. Na tu se sice neváže tolik kriminálních problémů, ale má čím
dál tím četnější zdravotní a sociální dopady u teenagerů, kteří ji
kouří často i intenzivně.
Také se o ní říká, že je to startovní droga… Je
pravda, že když se bavíte s nějakým dlouholetým uživatelem a mapujete
jeho „kariéru“, tak tam tu marihuanu obvykle najdete. Já vnímám
marihuanu jako sociálně startovní drogu, protože když ji užíváte, tak
vás to dřív nebo později může dovést do prostředí k lidem, kteří
mají zkušenosti i s jinými drogami a ti vám je můžou nabídnout. U nás
se kouření marihuany dlouhodobě bagatelizuje a tolerance je velmi vysoká, a
to i u odborné veřejnosti. Patří k dobrému bontonu diskutovat o tom,
jestli to, že kouřím trávu, není vlastně stejné jako to, když někdo
pije kafe nebo si dá dvě piva.
A to se vám nelíbí. Samozřejmě. Problém je třeba
i v tom, že nedokážeme poznat, jestli řidič, kterého zastavíme, před
chvilkou vykouřil jointa. Spolehlivá diagnostika jako u alkoholu prostě
není. Na ulici to nezjistíme. Samozřejmě existují metody, jak to odhalit,
ale jsou zdlouhavé a velmi nákladné. Musíte například zaplatit znalecký
posudek.
A jak jsou na tom další drogy? Už se moc nemluví o extázi nebo
LSD. Ústup extáze hodně souvisí s její nižší kvalitou a
novými syntetickými drogami. Dřív bylo účinnou látkou tablet extáze
MDMA. To ovšem v posledních letech velmi rychle mizí a zastupují ho umělé
náhražky, které mají podobné účinky a pro dealery výhodu, že nejsou na
seznamech zakázaných látek. To pro nás vlastně bylo první setkání se
syntetickými drogami dávno před Amsterdam shopy, když jsme objevili na
taneční scéně extázi, kde nebylo MDMA. Navíc konzumenti těchto
tanečních drog jsou typově jiní než klasičtí problémoví uživatelé
drog. Tito lidé drogy užívají příležitostně víceméně pro zábavu a
vydělávají si na ně klasickou prací, takže se obvykle nedopouští jiné
trestné činnosti. Je to dost neprozkoumaná skupina, podobně jako uživatelé
kokainu.
Který má pořád punc exkluzivity… Ano, kokain je stále
drahý. Je sice levnější, než býval, ale také je méně kvalitní. Dřív
jsme skoro bez výjimek nacházeli čistý kokain, dnes to dealeři umějí
dobře naředit a od toho se pak odvíjí koncová cena. Ředí se to třeba
lokálními anestetiky, která vám píchnou u zubaře, protože to pak při
konzumaci zvyšuje pocit takového toho „trnutí“. Ale stejně tak se tam
dávají i prostředky na odčervování domácích zvířat. Ale pořád je to
droga bohatých a dá se říct, že v našich podmínkách je pervitin
mladší a levnější bratr kokainu.
Protože se dá také šňupat? Jasně, a kouřit taky. Jen
je třeba si uvědomit, že šňupání drog poškozuje sliznice a řada
uživatelů se nakonec dostane k jehle proto, že tak mají nejlepší poměr
cena/výkon. Navíc se teď pervitin šíří i na taneční scénu, kde jsou
distribuční sítě nestálé a obtížně se rozkrývají.
Jak nelegální trh s marihuanou ovlivnily přibývající
velkopěstírny? Stále jich přibývá a pokrývají poptávku na
trhu. Průmyslové pěstování je už takový problém, že jsme se na ně
začali víc zaměřovat na úkor varen pervitinu. Nás je totiž pořád
stejný počet, respektive za posledních deset let celorepublikově ubylo
padesát lidí, ale pěstíren je stále víc. Tak jako tak ale policie či
celníci v průměru odhalí jednu varnu pervitinu denně, ale většinou jsou
to malé kuchyňské laboratoře s nízkou výrobní kapacitou. Počet
odhalených pěstíren marihuany, který byl za celý loňský rok, byl letos
překonán již v pololetí. A marihuana se od nás také vyváží doslova
všemi směry.
Nepomohlo by třeba zavedení coffee shopů jako v Nizozemsku?
To u nás prostě nejde, a to ani s alkoholem. Jakmile povolíte
jedno pivo za volantem, nepsaná norma budou tři. Jakmile v těchto
případech není nulová tolerance, nemáme jako národ zřejmě ještě dost
odpovědnosti vůči normám, abychom pravidla dodržovali. Vnímám větší
respekt jen před trestním právem, ostatní delikty nejsou vnímány jako
závažné a společnost je neodsoudí. Když někdo v mém okolí vyrábí či
distribuuje drogy, není přeci možné nechat jen na policii, ať si na to
přijde sama. To úplně pomíjíte fakt, že za tu dobu, než se o tom policie
dozví a podaří se jí to zarazit, je výrobce či dealer drogy vážnou
hrozbou pro své okolí, tedy i pro mé blízké.
Navíc výroba drog asi není zrovna bez zápachu. To
poznáte hned, jak vlezete do baráku, že se tam vaří pervitin. Má takový
zvláštní odér jako býval ve starých lékárnách, směsice léků,
rozpouštědel a dalších chemikálií. Spoluodpovědnost občanů za
bezpečnost ve svém okolí a spolupráce s policií se u nás
i z historických důvodů bohužel nenosí. Ale my se bez ní v konečném
důsledku prostě neobejdeme.
Zdroj: idnes.cz
Kathrin Gebhardt je povoláním
cukrářka. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ve svých receptech
nepoužívala konopí a hašiš. Kathrin, která do Prahy přijela
z Berlína, je velmi sympatická žena s opravdovou vášní pro vaření a
pečení. Při rozhovoru působila skromným a bezprostředním dojmem,
přestože na Cannafestu byla kuchařkou a cukrářkou číslo jedna.
