Číslo 81, listopad 2011: Co mají společného potěšení
a bolest? Současnou drogovou politiku. Prohibice dostala na kolena miliony
lidí a trpí celé společnosti. Je na čase nahradit trestající přístupy
novými formami přístupu a politiky vůči drogám.
S blížícím se koncem roku 2011 se zdá, jakoby se hodnoty, které po mnoho let známe, začínaly kompletně měnit. Finanční krize je příležitostí vypořádat se s mnoha neefektivními součástmi politického systému, mimo jiné s drogovou politikou. Dnes je zcela zřejmé, že tato politika se nezakládá na vědeckých a technických poznatcích, nýbrž na zájmu o udržení a provádění kontroly a trestání jistých potěšení. Ano, potěšení! V záplavě řečnění o drogové politice zcela zapomínáme na tuto základní pravdu. Zdá se, že někteří lidé prostě nechtějí ostatním dopřát potěšení, i kdyby to mělo být za cenu utrpení a války.
Nyní nastal čas jednat. Z globálního hlediska se stává zřejmé, že je nutné předefinovat drogové politiky. Donedávna volali po legislativních změnách zejména bývalí politici. V minulých týdnech tak začal činit také současný kolumbijský prezident. Ale tyto výzvy se potýkají s obtížemi. Dlouho zakořeněné předsudky vůči uživatelům drog obecně, které jsou udržovány při životě veřejnými činiteli a dokonce i některými nevládními organizacemi zabývajícími se tzv. „holistickými“ přístupy, posilují vnímání prohibice jako jediné možné odpovědi.
Během šestého setkání Fóra občanské společnosti pro drogovou politiku EU (Civil Society Forum on Drug Policy, CSF), které se konalo 10.-12. října v Bruselu, nebylo možno mezi účastníky nalézt konsenzus právě kvůli této zásadní „mezeře“ mezi jednotlivými přístupy k drogové politice, založenými na zcela jiných konceptech. Hlavním důvodem neshod je, že prohibicionistické nevládní organizace prostě nejsou schopny přijmout fakt, že se někteří lidé svobodně rozhodnou drogy užívat a činit tak zodpovědným způsobem.
Z pohledu těchto organizací je užívání drog chorobou nebo stavem, kterému je nutno předcházet. Jednoduše odmítají naslouchat lidem, kteří jim vysvětlují, že hlavním důvodem užívání drog je učinit si život příjemnějším, nebo v některých případech snesitelnějším. Zakrývají se oči a zacpávají uši, když jsou jim podávány důkazy o tom, že konopí a další drogy jsou mimořádně účinné při léčbě či předcházení nemocem.
Prohibicionistické nevládky reprezentují nepatrnou menšinu lidí, kteří se drogovou otázkou zabývají. K účasti na CSF jsou Evropskou komisí záměrně vybírány, s cílem zabránit dosažení konseznu v rámci CSF. Pak může Komise pokračovat metodou „rozděl a panuj“ a vydávat zprávy jako komuniké ’Towards a Stronger Response to Drugs’ (‚K ráznější reakci na drogy‘). V této ukázce ohlášené drogové strategie EU pro léta 2013–2020 slibuje Komise posílit tu politiku, o níž ví, že nefunguje, což bylo prokázáno výsledky výzkumu, které v roce 2010 publikovala právě samotná Evropská komise. Na druhé straně jiné studie ukazují, že celková suma příjmů, které by mohly být generovány kombinací dekriminalizace drog (což by vedlo k výzamnému omezení výdajů na vymáhání práva) a legální regulace konopného trhu v EU, je odhadována na 35 až 60 miliard euro ročně (tj. 70 až 120 euro na hlavu za rok). Bruselské byrokraty to nezajímá. Jejich jediným cílem je zajistit trvání rozhazovačného a škodlivého statutu quo.
Současná globální krize je především krizí hodnot. Chceme-li dát svět znovu do pořádku, musíme změnit náš přístup k obecným otázkám. Je načase nastartovat lokální snahy o změny drogových zákonů. Politika a legislativa týkající se drog by se měla změnit tak, aby skutečně sloužila lidem. Konkrétně by nová legislativa měla být založena a faktech, nikoli na touze po represi.
V mé vlastní zemi, Slovinsku, se blýská na velké změny. 15. října několik skupin, jedinců a evládních organizací obsadilo náměstí v Ljubljaně, kde se nachází akciová burza. Krátce poté začali sociální pracovníci a studenti Fakulty sociálních věd organizovat workshopy. Jeden z pravidelně se opakujících workshopů byl nazván ‚Rozklad prohibice‘. Výsledky těchto workshopů byly shromážděy a shrnuty v dokumentu, nazvaném ‚Manifest za novou drogovou politiku ve Slovinsku‘. Tento manifest jsme 27. října předali ministru zdravotnictví p. Marušičovi.
Další součástí protestu byl tzv. ‚Smoke In‘ (veřejné prostestní kouření konopí – pozn. překl.). Policie hlídala opodál, ale k zásahu nedošlo. Po zákonodárcích požadujeme dekriminalizaci užívání drog a zrušení všech trestů udělených lidem, kteří se v minulosti stali oběťmi penalizace užívání nebo držení malého množství drog. Lidem, kteří byli marginalizováni drogovou prohibicí, musí být navrácena důstojnost. Musí jim být umožněno znovuzačlenění do jejich komunit.
Apelujeme na všechny aktivisty a pracovníky v oblasti drogové politiky, aby aktivně podporovali legislativní změny. Nastal čas předefinovat svět.
Autor: Janko Belin (s pomocí Petera Webstera), encod.org
Překlad: Michal