„Objednávat se nemusíte,
někdo se vás tu ujme,“ zakončí konzultaci po telefonu s vyděšenou
maminkou, která našla u syna marihuanu. Šestašedesátiletý psycholog se
drogovou problematikou zabývá už více než třicet let. „Situace v Česku
je stabilizovaná. Uživatelů drog výrazně nepřibývá,“ tvrdí.
„Spíš než uživatele kriminalizovat, je třeba předat jim potřebné informace,“ opakuje už dlouhá léta. Z praxe ví, že většina těch, kdo sáhnou po drogách, jsou experimentátoři. „Vykouřit jointa marihuany je dnes takřka normou,“ říká. „Většina mladých drogu, kterou vyzkouší, po čase opustí. Závislí se stanou jen ti, kteří k tomu mají dispozice.“
Přestaňme drogy kriminalizovat, vyzývají bývalí politici
Nerepresivní přístup jednoho ze zakladatelů Drop Inu, střediska prevence a léčby drogových závislostí, rezonuje s nedávnou peticí, kterou světovým státníkům adresovali ti vysloužilí. „Současná protidrogová politika v podstatě selhala. Naopak rozdmýchala organizovaný zločin, stojí daňové poplatníky milióny dolarů a způsobuje smrt tisíců lidí,“ stojí ve zprávě, pod kterou je podepsán třeba někdejší šéf OSN Kofi Annan, bývalý generální tajemník NATO Javier Solana či řada exprezidentů latinskoamerických zemí.
„Legalizujme některé drogy a přestaňme kriminalizovat jejich uživatele.“ Podle Ivana Doudy je skutečně nutné hledat jiné cesty než ty represivní. Zkušenosti z praxe mu dávají za pravdu.
Čeští vařiči jsou žádaní
„Do roku 1989 u nás drogový problém nebyl velký, i když také existoval. Na jeho pokrytí stačilo jediné středisko drogových závislostí. Komunistické zákony v té době byly velmi tolerantní, protože drogy nebyly politikum,“ vzpomíná. Po listopadu 1989 se však vše radikálně změnilo. Koruna začala být směnitelná a hranice se otevřely. Česká společnost byla postavená před nový problém. Nastal drogový boom.
Zkušenosti, jak se k němu postavit,
chyběly. Problému se chopili politici. Začali s drogami bojovat. Od roku
1999 začalo být trestné držení drogy i pro vlastní potřebu. Byl zaveden
známý a velmi diskutabilní termín větší množství než malé. Kdo jej
překročil, mohl jít za mříže už ne jen na osm let, ale na celých
patnáct. „Tehdy k nám vtrhly i nové drogy, jako byl heroin,“
připomíná Ivan Douda. „Mezi tvrdými drogami měl však u nás
jednoznačně převahu pervitin.“
Ten je totiž českou specialitou. Vařiči z Česka jsou dodnes žádaní. Jen se už přes hranice nevozí výsledný produkt jejich činnosti, ale vařiči samotní. „Českého vařiče si objednávali třeba v Polsku nebo Německu a on přijel uvařit drogu přímo na místo. Pro drogovou komunitu je to levnější a bezpečnější než převážet pervitin přes hranice,“ vysvětluje expert na drogovou problematiku.
Jehly zdarma
V devadesátých letech se naší zemí prohnala i vlna halucinogenů. Papírek, trip, elko, jak se říkalo malému čtverečku napuštěnému kyselinou lysergovou, neboli LSD v té době okusilo mnoho experimentátorů. Oblíbené v té době byly také taneční drogy jako třeba extáze. Bez ohledu na hrozící postih byly k sehnání v každém tanečním klubu. „Dnes je to už jinak,“ mávne rukou Douda. „V jednom pražském klubu, který byl kdysi touto drogou proslulý, ji dnes už pomalu nenajdete. Zájem opadl. Taneční drogy se užívají ve větším jen na některých technoakcích či festivalech.
Díky pragmatickému přístupu se však podařilo drogovou scénu stabilizovat a zároveň zabránit větší epidemii AIDS. „Trochu jsme válčili s hygieniky, ale nakonec se to povedlo. U nás v Drop Inu jsme začali před asi 22 lety toxikomanům, kteří si drogu aplikují nitrožilně, měnit jehly. Dnes k nám může takový člověk přijít a dostane výměnou čistou jehlu zdarma. Je to levnější a bezpečnější než léčit následky šíření žloutenky a HIV,“ říká Ivan Douda. Připomíná, že země, které takto nepostupovaly, se dnes musí vypořádat s ohromným nárůstem nemocných AIDS. Příkladem je třeba Ukrajina.
Neberte drogy. Když už je berete, nepíchejte si!
Zároveň se podařilo prosadit myšlenku, že informace o drogách jsou nezbytnou součástí protidrogové prevence. Více než šestnáct let Ivan Douda přednáší a beseduje o rizikách spojených s užíváním drog se studenty základních a středních škol. Program sponzorovaný VZP za tu dobu oslovil více než milión dětí v celé České republice.
„Nesnažíme se dělat moralizující kázání. Pojmenování drogových rizik od někoho, kdo má s uživateli letitou praxi a ví, o čem mluví, mladí berou. Ten program je v tomto rozsahu a formě jedinečný a nezastupitelný, protože dává základní a nezkreslené informace pro mladé přijatelnou formou. Snažíme se posluchače aktivizovat, jezdí s námi známí zpěváci…“
Právě mládež mezi čtrnácti a šestnácti lety je nejrizikovější skupinou. „Tehdy mladí lidé začínají experimentovat. Dostupnost drog i přes všechnu válku proti nim je velká. Na druhou stranu, pokud si protest proti společnosti spojený s tímto věkem odbudou jointem marihuany, je to pořád ta lepší varianta.“
Jaká je filozofie toho, co přednáší? „Základ je neberte drogy. Má to tato konkrétní rizika… Když už po nich sáhnete, tak si nepíchejte. Když už si pícháte, měňte si jehly. Pokud experimentujete, nebuďte u toho sami, nevíte, jak budete reagovat a jestli nebudete potřebovat pomoc. Dobré je třeba nemít u sebe klíčky od auta, protože co kdyby vás napadlo se projet? Taky se hodí nebýt výš než v přízemí. Co kdybyste se chtěli projít po okenní římse a zalítat si,“ suše konstatuje psycholog.
Zdroj: novinky.cz