V únoru 2011 proběhla na
ostravském magistrátu diskuze mladých lidí s odborníky na téma
legalizace marihuany. Hlavním hostem byl plk.Mgr. Jakub Frydrych, ředitel
Národní protidrogové centrály Policie České republiky, který se ve svém
vstupním příspěvku zaměřil na dopady legalizace, ale i různé
administrativní těžkosti, stejně jako souvislosti s drogovou problematikou
obecně. V panelu diskuze byl zastoupen i názor podporovatelů
legalizace.
Diskuze se účastnilo na 40 zájemců převážně z Ostravy a okolí, nicméně nechyběli ani přespolní.
První část diskuze byla věnována představení výstupů z workshopu na toto téma, který probíhal formou diskuzí s mladými lidmi v různých klubech a restauračních zařízeních v Praze. V druhé části pak zazněly různé argumenty pro a proti legalizaci. Diskuze byla velmi věcná a podnětná, mnoho faktorů nadnesl již plukovník Frydrych – od přístupu Policie ČR k drogové problematice obecně, přes mezinárodní organizovaný zločin spojený s pašováním a prodejem marihuany, ale i dalších drog, přes zdravotní dopady, problematiku šengenského prostoru až po zákonné úpravy spojené s marihuanou v různých státech Evropy včetně Holandska, kde sám řadu měsíců působil a měl možnost seznámit se velmi podrobně i s tamním systémem a jeho klady i těžkostmi.
Další část byla věnována řadě dotazů z řad publika a že jich bylo. Účastníci se ptali např. na problematiku daňovou, cenovou a velmi často představovali své návrhy a nápady na přínosy ať již pro státní kasu (připomeňme, že např. spotřební daň z prodeje tabákových výrobků činí 3,5% státního rozpočtu), zdraví občanů, turistický ruch, ale i na oblast osobních svobod, privátní a soukromé sféry rozhodnutí konzumovat marihuanu, dopady na pozornost např. při řízení a výkonu povolání, stejně jako na možnosti zjišťování užití marihuany např. při způsobené dopravní nehodě.
V ČR se marihuana pěstuje jak pro osobní využití v malém množství, tak i ve velkopěstírnách a masivně se vyváží, především do Německa. 3500 – 4000 euro za kilogram vyvezený do Německa se s náklady vrátí již po 1. sklizni přibližně 400 rostlin. I z tohoto důvodu je tato trestná činnost v ČR poměrně rozšířená. Nárůst objevených velkopěstíren je v minulých letech rapidní (v roce 2010 cca. 130 nálezů). Často se na této činnosti podílí i cizinci žijící v ČR, zejména Vietnamci, na pašování se zase statistiky vymykají u albánsky hovořících. (což ovšem neznamená, že se těmto činnostem věnuje větší část těchto skupin žijících v ČR!)
V rámci EU je tvrdost české legislativy k marihuaně přibližně uprostřed pomyslné škály – např. ve Španělsku je i užívání trestný čin (???), v Maďarsku a Francii je protiprávní a případné řízení může uživatelům nařídit léčbu, v ČR samotná konzumace nelegální není.
Světová zdravotnická organizace (WHO) v minulých letech zařadila jako oficiální anamnézu i závislost mladistvých na marihuaně – u vyvíjejícího lidského organismu je závislost realitou. U dospělých může vzniknout spíše psychická nebo tzv. sociální závislost.
ČR není pro světové trhy zajímavou destinací k prodeji drog (malý trh, nízká cena), působí proto u nás proto především spíše odnože hlavních dealerských světových sítí.
Využití marihuany ve zdravotnictví není nikterak provázáno se všeobecnou legalizací, naopak stát může odborně kontrolovat množství léčivých i nebezpečných látek v léčivech, zatímco u běžně dostupných „vzorků“ toto není možné a mohou tak být pro uživatele i nebezpečné (ostatně jako jakékoliv užívání léčiv podobného charakteru bez doktorského dohledu).
Odhlasovat v referendu legalizaci marihuany má asi takový smysl jako odhlasovat světový mír – mezinárodně-právní závazky ČR. Z bezpečnostního hlediska by bylo logičtější zahájit celoevropskou (minimálně země Schengenu) debatu nad tímto tématem.
Marihuana nezpůsobuje agresivitu jako např. alkohol.
Legalizace a zdanění prodeje by mohlo přinést řadu zisků státní kase.
Dlouhodobé výraznější užívání marihuany má za následek změnu návyků a případné sociální vyčleňování, nebo začleňování do okrajových skupin, menší zájem o pěstování širších sociálních kontaktů apod. Legalizace se jeví také jako morální a etický problém na kterém se většinou láme rozhodnutí jednotlivce.