19683 items (19683 unread) in 19 feeds
US
(2851 unread)
LawLibrary
(876 unread)
DE
(9923 unread)
IT
(295 unread)
Professionisti
(115 unread)
Legali
(180 unread)
FR
(1269 unread)
CZ
(329 unread)
Liberalni institut
(47 unread)
BG
(135 unread)
NL
(1187 unread)
RvdJ
(48 unread)
Rechtspraak
(1139 unread)
ID
(325 unread)
TR
(3369 unread)
Turkish Law
(40 unread)
(56 unread)
Berikut ini ditampilkan PP No 23 Tahun 2010 Tentang Pelaksanaan Kegiatan Usaha Pertambangan Mineral dan Batubara, versi dwibahasa (Indonesia dan Inggris). Dimuat atas sumbangan penerjemah teks tersebut Bpk. Wishnu Basuki dari ABRN Counsellors at Law. Semoga bermanfaat.
PP 23 2010 Pelaksanaan Kegiatan Usama Pertambangan Minerba
ABNR Counsellors at Law Official Website.
Keempat poin inilah yang membelah Panitia Angket Kasus Bank Century menjadi duaPengantar Redaksi: Berita menarik dari Vivanews, menjelang rapat paripurna DPR RI mengenai Hak Angket Kasus Century.
VivaNews – Selasa, 2 Maret 2010, 07:27 WIB
Arfi Bambani Amri
VIVAnews - Sampai Senin malam, Panitia Khusus Angket Kasus Bank Century terpolarisasi pada dua kubu. Satu kubu disebut sebagai pendukung rancangan kesimpulan A dan satu kubu sebagai pendukung rancangan kesimpulan C.
Dalam dokumen rancangan kesimpulan Pansus yang didapatkan VIVAnews Selasa 2 Maret 2010, terdapat beberapa perbedaan krusial antara A dan C, yakni sebagai berikut:
1. Kubu C menyatakan “Pengucuran Dana Bank Century melalui FPJP oleh Bank Indonesia dan penyertaan modal sementara oleh lembaga penjamin simpanan adalah keuangan Negara.” Sementara kubu A tidak menyebutkan mengenai ini.
2. Kubu C menyatakan “Patut diduga telah terjadi penyimpangan dalam proses pengambilan kebijakan oleh otoritas moneter dan fiskal yang diikuti berbagai penyimpangan dalam pelaksanaan kebijakan tersebut mulai dari (a) operasional bank CIC, (b) proses akuisisi bank Danpac, dan Bank Pikko oleh Chinkara Capital, merger Bank CIC, Bank Danpac, dan Bank Pikko menjadi Bank Century, operasional Bank Century, (c) pemberian FPJP, dan (d) Penyertaan Modal Sementara sampai kepada, (e) mengucurnya aliran dana.”
Sementara kubu A menyatakan “Kebijakan Bank Indonesia menetapkan Bank Century sebagai bank gagal yang ditengarai berdampak sistemik adalah kebijakan yang didasarkan pada Perpu No.4 Tahun 2008 tentang JPSK dan bertujuan untuk mencegah indonesia dari krisis ekonomi akibat pengaruh krisis keuangan global yang terjadi pada waktu itu.” Karena itu, Bank Indonesia berwenang mengucurkan PMS, meski kemudian kubu A menyatakan masih ada perdebatan apakah terjadi kerugian negara atau belum.
3. Kubu C kemungkinan besar akan menyebut nama-nama yang bertanggung jawab yang meliputi pihak otoritas moneter dan fiskal dengan mengikutsertakan pemegang saham pengendali, pengurus, dan manajemen Bank CIC, dan Bank Century, debitur dan nasabah terkait. Kemudian kubu C juga menyatakan terdapat dugaan kerugian negara dalam PMS sehingga dapat dikualifikasi sebagai tindak pidana korupsi.
4. Kubu A menyatakan tidak atau belum menemukan aliran dana PMS ke partai politik dan/atau pasangan capres/cawapres tertentu. Sementara, kubu C menyatakan “belum dapat dituntaskan, karena kendala kewenangan pro justisia dan keterbatasan waktu.”
Sumber: VivaNews
Berikut ini ditampilkan UU No 4 Tahun 2009 Tentang Pertambangan Mineral dan Batubara, edisi revisi versi dwibahasa (Indonesia dan Inggris). Dimuat atas sumbangan penerjemah teks tersebut Bpk. Wishnu Basuki dari ABRN Counsellors at Law. Semoga bermanfaat.
UU 4 Th 2009 Tentang Minerba versi Dwibahasa (id/en)
ABNR Counsellors at Law official website.
 |  |
J’animerai cette rencontre sur le thème des transferts de données personnelles et des contrôles CNIL.
Před pár dny objevila britská
nadace Transform Drug Policy Foudation (TDPF) na webu Úřadu OSN pro drogy a
kriminalitu (UNODC) v podsekci Youthnet vyvážený dokument zabývající se
konopím, který koketoval s myšlenkou, že tresty za nakládání s konopím
jsou v příkrém rozporu se společenskou nebezpečností a nějaká forma
dekriminalizace malého množství by nebyla od věci. Na první pohled to není nic zajímavého. Politikou
UNODC je však „válka proti drogám“, nepřátelství vůči „harm
reduction“ a blokování snah o toleranci, dekriminalizaci či regulaci drog,
což je přesný opak toho, co prosazuje TDPF a co navrhuje zmíněný dokument.
Není divu, že ho blogger TDPF nazval vzácným vzplanutím pragmatismu.
Náhlá vzplanutí ale nemívají dlouhého trvání. Necelé dva dny poté, co TDPF na uvedený dokument upozornil, z něho zmizela celá závěrečná část. Právě ta, která uváděla argumenty pro dekriminalizaci a která na webu v nezměněné podobě vydržela déle než 3 roky. Jinými slovy – UNODC zcenzuroval vlastní web, protože obsahoval nevhodné názory.
Úřad OSN pro drogy tímto prokázal nejen bezskrupulóznost, ale i naivitu, protože Internet nezapomíná. Užitečná služba Internet Archive Wayback Machine už dávno stihla postiženou stránku archivovat. Nepohodlnou část si díky tomu můžeme stále přečíst v původní podobě:Zdroj včetně náhledů webu před a po cenzuře: http://entheo.posterous.com
Léčitelka, nebo feťačka?
Poslední tři roky se obhajovala před soudy z toho, že není zločinec.
Libuše Bryndová z Táborska ale nahlédla i do vysoké politiky. Lidé ji
znají jako Konopnou paní. Žije ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí a léta
se léčí výtažky a mastmi z konopí. To zároveň i kouří. Policie ji
obvinila z nedovolené výroby drog. Před čtrnácti dny ji táborský soud
osvobodil. Menší pěstitelé konopí se tak mohou radovat. Rozsudek může
být vodítkem pro další podobné případy.
„Už se mnou točil a tvrdil, že potřebuje pořad dokončit. Jenže seriózní věci, které se mnou rozebíral prvně, potom vůbec nepoužil a vykreslil mě jako feťačku. Dokonce pak v otevřeném dopisu na webu přiznal, že to udělal schválně, aby stíhání vyprovokoval,“ stěžuje si pěstitelka.
Odvysílání skutečně přilákalo do domu Bryndové policii. Našla u ní šestadvacet rostlin, kilo konopného listí, konopné masti a předala ji soudu.
U soudních stání se snažila dokázat, že výtažky z konopí mají blahodárné účinky na zdraví. Vyrábí z něj masti, které potom rozdává lidem.
„Sama pozoruji, jak mi pomáhá zlepšovat cukrovku, artrózu nebo astma. Působí u mě i jako prevence zeleného zákalu,“ vysvětluje.
Přitom se opírala o výzkum Lumíra Hanuše, profesora Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. „Podle něj mozek přirozeně vyrábí látku, která působí stejně jako ta z konopí (THC),“ říká Bryndová. Souvisí například s koordinací pohybu, emocemi, pamětí nebo rozmnožováním.
Proč se tedy vědci vážně nechtějí zabývat možnými pozitivními účinky konopí? Podle Bryndové za tím stojí farmaceutické firmy. „Kdyby se ukázalo, že látky z konopí mají příznivý vliv na organismus, přišly by o zisky,“ říká.
Kdo by viděl poprvé Libuši Bryndovou, která si nechává oficiálně říkat Bushka, mohl by říct, že působí tak trochu šarlatánským dojmem. Ale pod touhle vizáží se skrývá vzdělaná žena, která se dokonce pohybovala ve vysoké politice.
Narodila se v Praze, jako dítě vyrůstala u babičky s dědou v Pičíně. V osmi letech odcestovala s rodiči na Kubu. Její otec tam zaváděl pod Che Guevarou automatizaci v kubánském průmyslu. Chodila do české školy a naučila se španělsky. Na celý život ji ovlivnil výlet na jih Kuby, kde s rodiči slavila Vánoce a Nový rok.
„Navštívili jsme vesnici, kterou udělali tak, jako by ji stavěli sami indiáni. Místo nich tam ale byly jenom sochy,“ vypráví Bushka. Nedokázala pochopit, že Španělé vyvraždili původní obyvatelstvo a dodnes ji tohle příkoří dojímá k slzám. Proto se zajímá o život indiánů.
V Čechách zorganizovala i demonstraci před americkou ambasádou, když chtěla podpořit propuštění severoamerického indiána Leonarda Peltiera z vězení.
„Už ho drží třicet let a nikdo mu neprokázal vinu na vraždě dvou agentů FBI, ze které je obviněný, i když se přišlo na to, že FBI zfalšovala balistické zkoušky. Potřebovali zkrátka na někoho svalit vinu,“ říká přesvědčeně Bushka. Zná osobně Peltierovy indiánské přátele, kteří byli i u ní na návštěvě. Po návratu z Kuby ji otec dal na chemickou průmyslovku, prý proto, že její dva sourozenci už měli humanitní vzdělání. „Naučila jsem se číst a psát sama ve čtyřech letech. Na střední jsem maturovala z odborných předmětů za jedna, ale z chování mi dali trojku,“ směje se Bushka.
Nechodila prý moc do školy. Učila se rychleji než ostatní, takže se ve škole jinak nudila. Po střední si přála studovat filosofii, ale protože se chtěla osamostatnit, začala pracovat, vdala se a narodil se jí syn. Manželství ale nevydrželo.
„Věděla jsem, že potřebuji vyšší vzdělání kvůli lepšímu platu. Proto jsem si vybrala vysokou ekonomickou, která je jednoduchá. Šlo mi jen o titul,“ svěřuje se. Nucená emigrace Zanedlouho ji ale čekala dobrodružná cesta. Režim ji donutil k emigraci. „Připravovala jsem vydání samizdatu a někdo nás prásknul. Musela jsem proto odjet z Československa,“ vypráví. Vybrala si Francii a zakotvila se synem v Toulouse. Pracovala jako servírka, uklízečka, posluhovačka nebo podomní prodavačka encyklopedií.Svou pozici ve francouzské společnosti se snažila vylepšit jen formálním sňatkem s kamarádem. Byl to homosexuál. Jeho otec měl plantáže v Africe a milenkou mu byla dokonce Josephina Baker, známá herečka a zpěvačka.
S Toulouse, kde podle svých slov dělala všechno kromě prostituce, se rozloučila, když jí kamarád, malíř abstraktních obrazů, nabídl cestu do belgického Lutychu. Nastoupila do továrny, kde pracovala na hydraulickém lisu, vyráběla panty ke dveřím.
Osud jí ale přál. Časem se dostala na místo sekretářky v Evropské komisi. Z televize v Bruselu také viděla listopadový převrat v rodném Československu. „Ztratila jsem iluze o revoluci, už když jsem v jednom záběru viděla svou tchyni s tchánem, což byli hrozní komunisti, kteří měli z režimu fakt hodně,“ uvádí.
Zakládala Občanské fórum a zorganizovala petici za vyloučení komunistických úředníků na československém velvyslanectví. Provedla i briefing tehdejšímu ministru zahraničí Jiřímu Dientsbierovi při jeho první návštěvě v Bruselu.
Tři roky pracovala také jako expertka pro technickou pomoc postsovětským zemím na Východě. I když v Bruselu nemohli uvěřit, že dokázala vyjednat ve všech zemích spolupráci, pozici experta opustila.
„Jednak byla na tři roky a také mě nelákalo zůstat celý život mezi úředníky,“ vysvětluje. V dalších letech dělala například konzultantku ve vedení projektů, ale po návratu do České republiky ji znechutily zdejší poměry, připadaly jí příliš korupční. Tak se stala překladatelkou na volné noze. „Nechtěla jsem pracovat v poměrech, kde bych musela dělat ústupky mému smyslu pro morálku,“ tvrdí Libuše Bryndová.
Nyní se věnuje překladům textů z různých oborů z francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Píše odborné články o konopí.
Vypracovala také texty k webu Konopí je lék, které dostaly koncem loňského roku vládní cenu, a má rozepsanou i knihu Konopná paní ve stylu fantasy.
Autor: Martin Donát
Zdroj: www.sedmicka.cz – hlasujte v anketě: Má podle vás konopí léčivé účinky?
Nezkrácená verze článku na www.bushka.cz Léčitelka, nebo feťačka? Poslední tři roky se obhajovala před soudy z toho, že není zločinec. Libuše Bryndová z Táborska ale nahlédla i do vysoké politiky.Lidé ji znají jako Konopnou paní. Žije ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí a léta se léčí výtažky a mastmi z konopí. To zároveň i kouří. Policie ji obvinila z nedovolené výroby drog. Před čtrnácti dny ji táborský soud osvobodil. Menší pěstitelé konopí se tak mohou radovat. Rozsudek může být vodítkem pro další podobné případy.
I když Bryndová byla částečně zklamaná z toho, že soud neuznal pro zdraví prospěšné účinky konopí na její astma, má radost, že ji soudce Martin Prokop nesoudil za to, že pěstovala šestadvacet rostlin. „Soud nezajímalo, jaké množství obžalovaná pěstovala, ale k jakému účelu. K výrobě drogy měla použít necelé tři rostliny, a to není podle nového zákoníku trestné,“ vysvětluje soudce. Upozornil tak na legislativní paradox – lidé mohou pěstovat pět rostlin, nebo mít u sebe patnáct gramů sušeného konopí. „Jedna rostlina ale dá pěstiteli až dvě kila,“ poznamenává Bryndová.
Konopí pro zdraví
Kauzu odstartoval pořad České televize. Bryndová poslechla naléhání přátel, aby vystoupila v dokumentu Karla Kouly, který prý fandí konopí.
„Už se mnou točil a tvrdil, že potřebuje pořad dokončit. Jenže seriózní věci, které se mnou rozebíral prvně, potom vůbec nepoužil a vykreslil mě jako feťačku. Dokonce pak v otevřeném dopisu na webu přiznal, že to udělal schválně, aby stíhání vyprovokoval,“ stěžuje si pěstitelka.
Odvysílání skutečně přilákalo do domu Bryndové policii. Našla u ní šestadvacet rostlin, kilo konopného listí, konopné masti a předala ji soudu.
U soudních stání se snažila dokázat, že výtažky z konopí mají blahodárné účinky na zdraví. Vyrábí z něj masti, které potom rozdává lidem.
„Sama pozoruji, jak mi pomáhá zlepšovat cukrovku, artrózu nebo astma. Působí u mě i jako prevence zeleného zákalu,“ vysvětluje.
Přitom se opírala o výzkum Lumíra Hanuše, profesora Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. „Podle něj mozek přirozeně vyrábí látku, která působí stejně jako ta z konopí (THC),“ říká Bryndová. Souvisí například s koordinací pohybu, emocemi, pamětí nebo rozmnožováním.
Proč se tedy vědci vážně nechtějí zabývat možnými pozitivními účinky konopí? Podle Bryndové za tím stojí farmaceutické firmy. „Kdyby se ukázalo, že látky z konopí mají příznivý vliv na organismus, přišly by o zisky,“ říká.
Kdo by viděl poprvé Libuši Bryndovou, která si nechává oficiálně říkat Bushka, mohl by říct, že působí tak trochu šarlatánským dojmem. Ale pod touhle vizáží se skrývá vzdělaná žena, která se dokonce pohybovala ve vysoké politice.
Narodila se v Praze, jako dítě vyrůstala u babičky s dědou v Pičíně. V osmi letech odcestovala s rodiči na Kubu. Její otec tam zaváděl pod Che Guevarou automatizaci v kubánském průmyslu. Chodila do české školy a naučila se španělsky. Na celý život ji ovlivnil výlet na jih Kuby, kde s rodiči slavila Vánoce a Nový rok.
„Navštívili jsme vesnici, kterou udělali tak, jako by ji stavěli sami indiáni. Místo nich tam ale byly jenom sochy,“ vypráví Bushka. Nedokázala pochopit, že Španělé vyvraždili původní obyvatelstvo a dodnes ji tohle příkoří dojímá k slzám. Proto se zajímá o život indiánů.
V Čechách zorganizovala i demonstraci před americkou ambasádou, když chtěla podpořit propuštění severoamerického indiána Leonarda Peltiera z vězení.
„Už ho drží třicet let a nikdo mu neprokázal vinu na vraždě dvou agentů FBI, ze které je obviněný, i když se přišlo na to, že FBI zfalšovala balistické zkoušky. Potřebovali zkrátka na někoho svalit vinu,“ říká přesvědčeně Bushka. Zná osobně Peltierovy indiánské přátele, kteří byli i u ní na návštěvě. Po návratu z Kuby ji otec dal na chemickou průmyslovku, prý proto, že její dva sourozenci už měli humanitní vzdělání. „Naučila jsem se číst a psát sama ve čtyřech letech. Na střední jsem maturovala z odborných předmětů za jedna, ale z chování mi dali trojku,“ směje se Bushka.
Nechodila prý moc do školy. Učila se rychleji než ostatní, takže se ve škole jinak nudila. Po střední si přála studovat filosofii, ale protože se chtěla osamostatnit, začala pracovat, vdala se a narodil se jí syn. Manželství ale nevydrželo.
„Věděla jsem, že potřebuji vyšší vzdělání kvůli lepšímu platu. Proto jsem si vybrala vysokou ekonomickou, která je jednoduchá. Šlo mi jen o titul,“ svěřuje se.
Nucená emigrace
Zanedlouho ji ale čekala dobrodružná cesta. Režim ji donutil k emigraci. „Připravovala jsem vydání samizdatu a někdo nás prásknul. Musela jsem proto odjet z Československa,“ vypráví. Vybrala si Francii a zakotvila se synem v Toulouse. Pracovala jako servírka, uklízečka, posluhovačka nebo podomní prodavačka encyklopedií.
Svou pozici ve francouzské společnosti se snažila vylepšit jen formálním sňatkem s kamarádem. Byl to homosexuál. Jeho otec měl plantáže v Africe a milenkou mu byla dokonce Josephina Baker, známá herečka a zpěvačka.
S Toulouse, kde podle svých slov dělala všechno kromě prostituce, se rozloučila, když jí kamarád, malíř abstraktních obrazů, nabídl cestu do belgického Lutychu. Nastoupila do továrny, kde pracovala na hydraulickém lisu, vyráběla panty ke dveřím.
Osud jí ale přál. Časem se dostala na místo sekretářky v Evropské komisi. Z televize v Bruselu také viděla listopadový převrat v rodném Československu. „Ztratila jsem iluze o revoluci, už když jsem v jednom záběru viděla svou tchyni s tchánem, což byli hrozní komunisti, kteří měli z režimu fakt hodně,“ uvádí.
Zakládala Občanské fórum a zorganizovala petici za vyloučení komunistických úředníků na československém velvyslanectví. Provedla i briefing tehdejšímu ministru zahraničí Jiřímu Dientsbierovi při jeho první návštěvě v Bruselu.
Tři roky pracovala také jako expertka pro technickou pomoc postsovětským zemím na Východě. I když v Bruselu nemohli uvěřit, že dokázala vyjednat ve všech zemích spolupráci, pozici experta opustila.
„Jednak byla na tři roky a také mě nelákalo zůstat celý život mezi úředníky,“ vysvětluje. V dalších letech dělala například konzultantku ve vedení projektů, ale po návratu do České republiky ji znechutily zdejší poměry, připadaly jí příliš korupční. Tak se stala překladatelkou na volné noze. „Nechtěla jsem pracovat v poměrech, kde bych musela dělat ústupky mému smyslu pro morálku,“ tvrdí Libuše Bryndová.
Nyní se věnuje překladům textů z různých oborů z francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Píše odborné články o konopí.
Vypracovala také texty k webu Konopí je lék, které dostaly koncem loňského roku vládní cenu, a má rozepsanou i knihu Konopná paní ve stylu fantasy.
