MUDr. Stanislav Kudrle má velké
zkušenosti s léčbou závislostí a zabývá se transpersonální
psychologií. V níže uvedeném rozhovoru odpovídal na otázky o.s.
Legalizace, které se týkají léčebného využití konopí i rizik
spojených s jeho užíváním.
Pokud by se marihuana stala legálním léčivem, mohla by mít
terapeutické využití i v psychiatrii? Máte povědomí o využití
konopí v lékařství?
Jsou mi známé indikace léčebného využití konopí v indikacích jako je
léčba wasting syndromu u lidí léčených pro pokročilé onkologické
onemocnění, při léčbě chemoterapií, v některých případech migrény,
nechutenství, u některých degenerativních neurologických onemocnění.
S psychiatrií vidím tedy jen okrajový styk, protože komplikací
zmíněných onemocnění je například depresivní stav. Marihuana ale není
v žádném případě antidepresivum. Uvažuje se o výzkumném využití
marihuany v léčbě potraumatické stresové poruchy. Rozhodně je důležitý
kontext a nastavení celého léčebného úsilí.
Jak vnímáte společenskou nebezpečnost marihuany?
V současnosti nejzávažnější společenskou nebezpečností je
převažující bagatelizace účinků Marihuany a považuji to již za
alarmující. Souvisí to hlavně s představou bezpečného rekreačního
užívání, což je při současných modelech dávno minulostí. Lidičky
neví, do čeho jdou. Iluzi napomáhá samozřejmě nejvíc to, že změny jsou
pozvolné, takže dotyčný je není schopen registrovat (na rozdíl od tvrdých
drog, kde bývá sešup rychlejší a tím i evidentnější).
Léčil jste někdy člověka ze závislosti na konopí ? Případně jak
časté jsou takové případy .. ?
Je to mojí běžnou praxí.
Mohl byste se vyjádřit trochu konkrétněji přímo k léčbě
závislosti na konopí?
Na kanabinoidech vzniká určitá forma psychické závislosti. Do ní
dospějí především ti lidé, kterým tráva dělá od počátku dobře. Ti,
kteří mají k účinku kanabinoidů intoleranci – tzn. například od
počátku zažívají úzkostné stavy, nepříjemné stavy derealizace, ti
obvykle rychle skončí. Je to stejné jako u alkoholu. Kdo pociťuje od
počátku averzivní účinky alkoholu, pije obvykle opatrně, kdo je necítí,
naopak se cítí uvolněný a odvázaný, ten se nehlídá a klidně pokračuje.
Pozvolna vznikající psychická závislost na kanabinoidech se projevuje velmi
nenápadně a zcela dotyčnému uniká. Podobně jako u jiných závislostí si
změn všímá spíše nezaujaté okolí. Mění se osobnostní rysy, návyky,
postoje, systém hodnot.
Často je člověk vnímá i jako pozitivní vývoj, osvobozování se od
starého, svazujícího způsobu života. Pokud člověk dojde do stavu
psychické závislosti, může začít zažívat různé formy úzkostí, až
panických stavů, strach konfrontovat se s běžnými starostmi a řešit je,
chovat se prozíravě namísto jen bohorovně. Mohou se objevit i poměrně
silné depresivní stavy. Jsou popisovány i závažné dekompenzace –
vzplanutí psychotických stavů blízkých schizofrennímu okruhu nemocí. To
už jde hodně do tuhého. Naštěstí to zatím není tak časté, ale možná
se to změní s přechodem na stále sofistikovanější modely jointů.
Každopádně i úzkosti a deprese, které vídám často, stojí za to.
Léčba u mne probíhá stejně jako u jiné formy závislosti. Jde totiž
vždy o stejný mechanismus, o krizi duše. Ta konkrétní látka, či
aktivita tomu dodává jen zvláštní kolorit. Těžištěm léčby je
psychoterapie, individuální a skupinová, případně lehká medikace ke
zvládání úzkostí a depresí. Prognóza závisí od postoje a motivovanosti
pacienta. Vzhledem k chronicky podceňovanému tématu jsou vyhlídky
paradoxně horší, než u tvrdých drog. Alespoň do té doby, než člověka
pořádně skřípne úzkost a deprese.
Můžete z vašeho úhlu pohledu psychiatra srovnat rizika užívání
konopí s jinými drogami?
Závislost na konopí po psychologické stránce není nijak odlišná od
jiných závislostí. O tom se přesvědčí zejména ti, kteří vykazují
kombinovanou závislost. Jsou ochotní například vzdát alkohol, ale ne
trávu. Pokud po odvykací léčbě hulí dál, zůstávají ve stejných
závislostních vzorcích a mají dál problémy. Pokud pak pracují na
odvyknutí od Marihuany, nahlídnou, v jaké iluzi žili a řeknou – „je
to vlastně stejné. Jako každá jiná droga mě tráva vzdaluje od přesného
vnímaní reality a bere mi schopnost na tuto realitu adekvátně reagovat.
Namísto toho věci neřeším a spokojím se s tím, že je mi dobře.“
A to je většinou běh na krátkou trať.
Co byste radil rodičům, když zjistí, že jejich dítě kouří
konopí?
Mluvit s nimi o tom, získat si adekvátní informace o problému a
poučeně na děti reagovat.
Jaký máte názor na represivní opatření policie ve vztahu ke
konopí?
Mám pocit, že po úpravách v trestním zákoně je té represe tak akorát.
Máte vy sám osobně nějakou zkušenost s konopím?
Někdy před 30 lety jsem jointa zkusil.
Děkujeme za rozhovor,
Mgr. Martina Cimpová
MUDr. Stanislav Kudrle, je psychiatr s dlouhodobou praxí, zabývající se
léčbou návykových nemocí jako je alkoholová, drogová, herní či léková
závislost. Ve Fakultní nemocnici v Plzni vytvořil léčebný program na
pozicích transpersonální psychologie s využitím holotropního dýchání a
zasloužil se o aplikaci této metody do klinické praxe léčby závislých.
Kromě individuální systemické psychoterapie, vycházející z principů
transpersonální psychologie vyučované prof. MUDr.Stanislavem Grofem se
věnuje také přístupům holistického léčení. Jeho semináře
s Holotropním dýchánímTM mají převážně skupinový charakter.
Účastníci s pomocí zážitkové techniky objevují svůj spirituální
potenciál v rozšířeném stavu vědomí.
(Holotropní dýchání vychází z poznatků starých šamanských technik
ověřených moderními výzkumy vědomí. Navození změněného stavu vědomí
pomocí intenzivního dýchání za vlivu hudby uvolňuje spontánní léčivé
mechanismy a významně přispívá k vytvoření pocitu sounáležitosti se
světem, k nabytí důvěry v sebe a ve smysl života. Opakovaná sezení
dopomáhají k úzdravě nebo ke zlepšení psychosomatických potíží.
Často také dochází k přehodnocení životních potřeb a k vytvoření
efektivnějších strategií.)
Washington – Množství
Američanů starších padesáti let užívajících marihuanu vzrostlo
v letech 2002 až 2008 o třetinu, mezi 55 a 59 lety to bylo dokonce
o trojnásobek. Nejedná se přitom o žádnou záhadu. K důchodovému věku
se totiž pomalu propracovávají členové generace takzvaných „baby
boomers“ narozených po druhé světové válce a dospívajících v období
drogové a sexuální revoluce šedesátých let a první poloviny
sedmdesátých let.
