Marihuana je
v mnohém odlišná od běžných pouličních drog, například způsobem
konzumace. Konopí si uživatel ani nepíchá do žíly, ani ho nešňupe, ale
v podstatě civilizovaně si konopí vykouří nebo sní.
Kouření
Nejobvyklejší způsob užívání marihuany byl a je kouřením – a
právě díky tomuto způsobu konzumace může mít chronický uživatel konopí
chronickou bronchitidu, rozedmu plic, astma či rakovinu plic. Kouření
jakéhokoliv organického materiálu, třeba i sena, totiž vnáší do
dýchacích cest a plic kvanta vysoce rizikového, rakovinotvorného a vůbez
odporného dehtu. Nejinak je tomu při kouření marihuany – a i když samo
THC, účinná látka konopí, má prokazatelné tlumicí účinky na rakovinu,
léčí ji, tak dehet ze spalovaného konopí zůstává jedem.
Kouření trávy však má jeden zásadní rys, kvůli kterému je v něčem
bezpečnější než jiné druhy konzumace. Kuřák totiž už pár tveřin po
vdechnutí kouře cítí účinek, takže snadno pozná, kdy je načase přestat
hulit, kdy už má dost. Proto z hlediska předávkování je kouření
bezpečnější než konzumace marihuany v jídle.
Jak se tráva vlastně kouří? Podle lokality je to rozdílné, a začínat
má člověk od domova. Tedy v Čechách se snad 99 procent zkonzumované
marihuany vykouří v jointech, marihuanových cigaretách. Joint se
připravuje tak, že smícháme malé množství tabáku s drcenými
květy – paličkami samičích rostlin konopí, marihuany. Květy se sušené
uchovávají celé a drtí se až těsně před konzumací, aby si marihuana
uchavala nejen chuť, ale také vůni – aby z ní nevyprchaly aromatické
silice. Chuť a vůně mají u marihuany stejnou důležitost jako u vína.
Při konzumaci nejde jen o vstřebání účinné látky, je to také
gurmánský rituál!
Tráva je tedy nadrcená, promíchaná s tabákem (bez alespoň trochy
tabáku špatně hoří), a pak vezme kuřák stomilimetrový cigaretový
papírek (prodávají se u nás v každé trafice a dostupné jsou desítky
značek – značka papírku výrazně ovlivňuje chuť jointu) a do něj
nasype připravenou drť. Na jeden, tenčí konec papírku, dá do trubičky
smotaný kartonek, dutinku. Kartonkům se říká v trafikách „filtry do
jointů“ a prodávají je ve všech větších prodejnách v sortimentu asi
pěti značek. U dutinky totiž značka chuť neovlivní. Pak kuřák papírek
smotá a vyrobí více či méně symetrickou cigaretu – joint. Říká se
mu také – v Praze – brko či špek. Obvyklý joint balený v EU má
podle výzkumů asi 0,24 gramu marihuany (skunku), průměrný český joint je
mnohem silnější, z gramu se ubalí tři. Má asi 0,33 gramu marihuany.
Existují samozřejmě kuřáci, kteří nekouří, jako většina
uživatelů, skunk pěstovaný pod umělým osvětlením, ale slabý
nešlechtěný outdoor jako za komunistů. Ti si do jointů tabák
nepřidávají, nekvalitní outdoor hoří i bez něj.
Na Moravě a na Vysočině je mnohem častější kouření trávy z dýmek,
speciálních malých fajfčiček vyráběných konkrétně na trávu, nebo
z takzvaných šlukovek – to je fajfčička skutečně jen na pár šluků.
Zde se v hlavičče dýmky pálí jen samotné konopí, nejlépe plynovým
zapalovačem (samozřejmě jako tabák ve fajfce nehoří, doutná spíše
neochotně), a kouř uživatel vdechuje troubelí.
Konzumace marihuany je ve velké většině případů sociální
záležitostí, takže joint nebo dýmčička se zapalovačem obvykle kolují
kolem stolu, nejlépe ve směru hodinových ručiček.
Samostatnou kapitolou jsou arabské vodní dýmky, šíši, určené primárně
na aromatizovaný tabák, či bongy – velké vodní dýmky určené
primárně na marihuanu. V Dánsku se do jointů místo papírové dutinky
balí náústek z mořské pěny, který si po vykouření jointu kuřák zase
rozbalí a používá ho dál. V Maroku se kouří kif – tabák s tamní
outdoorovou, ale silnou marihuanou – z dlouhých dýmek hlavičkou
podobných těm našim habánským, a v Indii se kouří z hliněného
kornoutu, dole ucpaného rýhovaným kamenem – rýhami prochází kouř.
Téhle fajfce se říká čilum.
V jídle
Ještě předtím, než popíšu konzumaci konopí v jídle, musím před ním
varovat. Předávkování je zde více než snadné – droga začne působit
podle plnosti žaludku za dvacet až čtyřicet minut. Takže skoro každý
konzument má za čtvrt hodiny potom, co si dal první psychotropní koláček
nebo muffinek pocit, že je toho na něj málo, a slupne hned tři. Další
poměrně častou nehodou při konzumaci psychoaktivních koláčků je, že se
najednou ve společnosti objeví někdo žravý, kdo nebyl informován o tom,
že koláčky jsou psychoaktivní, a žere je z hladu. Takoví jedinci obvykle
končí na jednotce intenzivní péče a ten, kdo koláčky donesl, na vazbě.
Jinak se marihuana dá konzumovat (a konzumuje, vždy když dostane nějaká
vyhulená parta inspiraci) v jakémkoliv jídle. Nejčastější jsou
sladkosti – space cakes, muffinky, koláčky, ale viděl jsem už
i marihuanové bramboráky či marihuanový guláš.
Konečně je potřeba zdůraznit, že pít marihuanu opravdu nejde, a že
všechny ty „konopné vodky“ či „konopná piva“, co na trhu jsou,
neobsahují žádné THC, žádnou účinnnou látku marihuany. Ty alkoholické
nápoje obsahují buď semínka konopí, nebo byla semena konopí použita při
kvašení, takže je možné, že obsahují nějaké blahodárné látky
z konopí vyluhované. To však patří spíše do manuálu o léčebném
využití konopí než do povídání o marihuaně.
Vaporizér
Technologie mění celý svět, a samozřejmě i svět kuřáků marihuany.
S příchodem generace kolem přelomu tisíciletí, pro které je módní
nekouřit a hlídat si své zdraví, ale nechtějí se vzdát požitku
z marihuany, nastal vzestup obliby vaporizérů, odpařovačů bez plamene.
Jde – ve svých dražších verzích – o složité technologické
zařízení. Do misky s dnem z jemného pletiva nadrtíte marihuanu, do
přístroje zastrčíte, a pak jej pustíte. On začne ohřívat vzduch – pro
marihuanu optimálně 190 stupňů Celsia – a ohřátý prohánět miskou
s trávou. Tím bez plamene, bez hoření, a tudíž bez dehtu odpaří
z rostlinné drti všechen olej, ve kterém je THC, a vzduch sítkem prohnaný
nafouká do balónku opatřeného jednosměrným ventilem. Když se balonek
naplní, kuřáci si jej podávají a dýchají vzduch obohacený částečkami
oleje s THC. Přestože skutečně žádný dehet do těla nedostávají, je
u vaporizéru snadno možné, že prvokonzument při prvním nádechu lehne a
na hodinu nebude duchem přítomen. „Nájezd“ drogy tohle zařízení
dovedlo do maxima.
Zdroj: Vitalia.cz